Františka

Displaying 1 - 4 of 4
Číž to pachole po vsi chodí [: a dobré lidi :] ze sna budí? A čí by bylo? rychtářovo; chodí pod okenko Tomečkovo. Tluče na okno i na dvéři: Pod mi, má Františko, poď, odevři. Nač bych já tobě otvírala? Dyž tebe miluje panna jiná. Mně nemiluje žádná inší, leda ty, Františko nejmilejší.
Jož nám ten vtáček oletěl a ochetil nám pérko, kemo pak te se dostaneš, te Křópalova dcerko? Kemo pak bech se dostala, nežle, Františko, tobě? De’s te mně decky sleboval, že te mě vezmeš k sobě.
Před našíma stojí kalina, na tej kalině malina. Trhala je ji Františka svejma bilejma rukama. Přiletěl je k ní z hory pták; co seš, Františko, smutná tak? Jakpak nemám smutná bejti, usnul mně milej na klíně. Budila sem ho polehoučku, dávala sem mu hubjičku. »Zdál se mně o tobě ljibý sen, že sem k oltáři s tebou šel.«
[: Štyry koně v úhoře, :] žáden s něma neoře. Oře s něma rychlíček, Janalikůj František. Poháňá mu rychlenka, súsedova Malenka. To je, Bože, pár dětí! Anděl pro ně doletí. Pro Františka svatý Ján, pro Malenku Pán Bůh sám. Pro Františka s ohřeblem, pro Malenku s ometlem. Pro Františka s vidlama, pro Malenku s rohama.