Sušil 1707 | Za Krakovem slunce zchodzi

Catalogue:
Sušil 1860
  
Song navigation:
  

{8'G 8'B }4''D {8''C 8'A } / {8'B 8''D }4'A 4'D / {8'G 8'B }4''D {8''C 8'A } / {8'B 8''D }4'A 4'D / 4'B {8'G 8'B 8'G 8'B } / {8'A 8'xF }4'D 4- / {8'G 8'B 8''D 8''D 8'B 8''D } / {8''C 8'A }4'G
Location attribution: 
Incipit / Full Text: 
Za Krakovem slunce zchodzi, oficir koně vyvodzi, aj, koně, koně vraneho, sedaj ty, šuhajku, na něho. Sedać, sedać jako sedać, dyž bych moh s milu povědać. Nic, ma mila, nic něplač, ješče se mi ty možeš dostać. Vrać mi, milý, vrac mi šatku, dala sem ci na pamatku. Aj, vrać mi šatku co najspěš, něbo tu maju inši přisć.1) Ja ci šatečky něvracim, na kusečky ji obracim, aj, na kusečky pořežu, pod moje koničky poscělu. Jak budzě měć vrba střešňu, to ja se cě, dzěvča, vezmu. Aj, vrba střešen něrodzi, jene to zelene haluzi.
Text variants / Notes: 
1)Tež cic bych ja něplakala, dybych se ci jen dostala, a ty do vojny pojedzěš a mne smutnu sebu něvezmeš.