keď

Displaying 1 - 100 of 116
Keď husárou verbovali
Keywords: 
Keď ja puojďem hore dolu
Keywords: 
Keď sa milí na vojnu brau
Keywords: 
Keď som išiou z milovania
Keywords: 
Keď som išiou cez dva vrški
Keywords: 
Keď som sa ja z domou zbierau
Keywords: 
Keď som išiou dolu do Hájnikou
Keywords: 
Keď som išla po vodičku
Keywords: 
Keď som išla po vodičku
Keywords: 
Keď ja buďem na šilboku státí
Keywords: 
Keď ja umriem, pochovať ma dajte
Keywords: 
Keď som bola pri Ciglieďe v jarmoku
Keywords: 
Keď som išieu včera večer z Podolia
Keywords: 
Keď ja z huď puojďem
Keywords: 
Keď ja z huti puojďem, banovať nebudem
Keywords: 
Keď som išol z hája, muzika hrála
Keywords: 
Keď som špaciroval, postretou som díeuča
Keywords: 
Keď ja buďem vojak
Keywords: 
Keď som išla s trávi cez dve velkie báni
Keywords: 
Keď som maširovau z Pešti do Budína
Keywords: 
Keď som išieu čez Medzibrod
Keywords: 
Keď som išieu na tú vojnu
Keywords: 
Keď som išou do tej majni
Keywords: 
Keď som išieu od mámilej
Keywords: 
Keď som pášou kone, voli
Keywords: 
Keď son išou cez tú horu
Keywords: 
Keď son išou od mej milej
Keywords: 
Keď som išou od mej milej
Keywords: 
Keď som išou z vojni domou
Keywords: 
Keď som išou k mojej milej
Keywords: 
Keď som išou od mámilej
Keywords: 
Keď som sa ja špaciruval v ňeďelu
Keywords: 
Keď j a príďen do kostola
Keywords: 
Keď som išieu od Aňički
Keywords: 
Dobre v Amerike, keď iďe robota
Keywords: 
Keď zrne sa mi dvaja zhovárali
Keywords: 
Keď ja ňebuďem tvá
Keywords: 
Keď som išla z kostola
Keywords: 
Ked sa tance začínali
Keywords: 
Keď sa ten Jaňíčok na vojnu brau
Keywords: 
Keď som išou čez tri vrške
Keywords: 
Ej, keď si cigán búdu skrívau
Keywords: 
Keď som ja bou na Suchaňi
Keywords: 
Keď sa milí na vojnu brau
Keywords: 
Keď som ja konuopke močila
Keywords: 
Keď som ja šope spávala
Keywords: 
Keď som ja bívala maličká
Keywords: 
Keď som ja bola panenka
Keywords: 
Keď som išla večer do zahradí
Keywords: 
Keď som ja mal dvanásť
Keywords: 
Keď son išieu domou z regimentu
Keywords: 
Keď som išla cez Ponicki majer
Keywords: 
Keď som išou z Pešťi na sabadšág
Keywords: 
Keď som ja bou dvanást roční mláďeňec
Keywords: 
Keď son ja bou šestnást roční mláďenes
Keywords: 
Keď son išla čera večer z pánskiho
Keywords: 
Keď ma vezmeš, či ma buďeš milovať
Keywords: 
Keď som išla mládzu hrabať na lúčku
Keywords: 
Keď som išla velia panskej zahradí
Keywords: 
Keď som išou vedľa panskej zahradí
Keywords: 
Keď som išiou vedľa panskej záhradi
Keywords: 
Keď som išieu podľa panskej zahradí
Keywords: 
Keď ja puojďem na tú vojnu, vojňičku
Keywords: 
Keď som išou cez tie pustie doľini
Keywords: 
Keď som išou z Ameriki do kraja
Keywords: 
Keď som v lese žitko žala
Keywords: 
Keď som na Dunajku vodu zacierała
Keywords: 
Keď som išla, čera večer z tanca
Keywords: 
Keď som na koňíka sadau
Keywords: 
Keď som išou z vojni domou cez zelenú lúčku
Keywords: 
Keď som išou cez líšouski cintorín
Keywords: 
Keď som išou cez poňickí cintorín
Keywords: 
Keď som išla, keď som išla mládzu hrabať na lúčku
Keywords: 
Keď som išiou z vojni domou, ej, cez hustú vrbinu
Keywords: 
Keď sa dve tri kmotři zídu
Keywords: 
Keď som išla hore vrškom
Keywords: 
Keď som išieu stratil som si novú fajku
Keywords: 
Keď cigáňa čerti brali
Keywords: 
Keď už prišol ponďeli
Keywords: 
Keď som spala na padláši
Keywords: 
Ej, keď so išiou na urlap do domu
Keywords: 
Ej, keď ja pojďem mašírovat’
Keywords: 
Keď som spala na seňe
Keywords: 
Keď som spala na seňe
Keywords: 
[: Co sa stauo v nově :] [: na Novej dědině? :] Zabiuo tam dřevo syna Strakového. Ráno vyjeu zdravý, šohajíček švárný. Napouedne jede ceuý pouamaný. Tatíčku, mamičko, otvírajte dveře, z vašeho synáčka nevinná krev leje. Jak to usuyšeua ta jeho sestřička, rukama uomiua o svého bratříčka. Na kohos, Martinku, na kohos ty vouau, keď na ťa velký dub v čirých horách padau? A byu bych já vouau na svého tatíčka, než mně krev zaliua mé černé očička. A byu bych já vouau na svoju mamičku, než mně dub proraziu na štvero huavičku. Ubohá matička u postele stáua, smutně naříkaua, až k zemi padaua. Jak se ty, můj synu, dúho trápit budeš? Čili mně okřeješ, čili ty mně umřeš? Okřeju, okřeju, mamičko má miuá, až na mém hrobečku bude černá hlína. Na tej černej hlíně vyroste rozmarýn, mamičko má miuá, potom vám ozdravím.
[: Oženiu sa Jura, :] Jura za horama. Ej, vzau si on Anku, ze dvora zemanku. Keď byuo po roce, praviu Jura Ance: Pojedu za hory, k otcovi, k materi; mosíš doma býti, koničky krmiti. Já doma nebudu, já s tebú pojedu. Jura koně seduá, Anka obrus hledá. Už Juriček jede, Anka za ním ide. Jak dojeu pod hory, pod jabor zelený, Aničce huavu sťau, pod jabor zakopau. Jak dojeu k otcovi, všecí ho vítali. Vítaj k nám, Juričku, kdes nechau Aničku? Nechau jsem ju doma, mosí krmit koňa. Sem ti jí nedaua, aby doma byua, než sem ti ju daua, aby k nám chodiua. Otec ti jí posuau štyry koně vrané, dva voze kované. Máti jí posuaua štyry krávy stelné, ceué šaty pěkné. Sestra jí posuaua štyry krávy dojné, ceué šaty nové. A bratr jí posuau štyry vouy párné, dva puuhy kované. Tu máš ty, Juričku, pozdravuj Aničku. Už Juriček jede, velký statek žene. Jak dojeu pod hory, pod jabor zelený; sobě tu zpomínau, na Aničku vouau: Staň, Aničko, hore, staň, srdečko moje, ženu statky tvoje. Keď ženeš, užívaj, mně smutnej pokoj daj. Dívali sa páni z tej hodonskej brány co deuá Juřiček pod šibenicami. Co by děuau? Visí, nebožátko mosí. Zmokla mu košelka od krvavěj rosy. Požčaj mně, má miuá, šátka hedbávného, až sa já obetřu z potu krvavého. Požčaj mně, má miuá, bíuého ručníčka, až si já obetřu své červené líčka.
Ten fraštacký mýtník sedí ve vězení, sedí ve vězení v Červeném Kameni. 1) Mýtníčku fraštacký, či si ešče živý? Živý sem já živý a na poly shnilý. Moje bílé tělo všecko očerňalo, moje bystré oči pískem zapadnuly. Mýtníčku, mýtníčku, máš ty jednu dceru, až nám ty ju slúbíš, ty sa vyslobodíš. A keď přišel domů, sednul na stoličku, sednul na stoličku, zalomil hlavičku. Pantatíčku starý, či vás hlava bolí, či vás hlava bolí, a či život bělý? Hlava mia nebolí, ani život bělý, ale si ty, dcerko, Turkom zaprodaná. Nechajte, tatíčku, nech jich oklamáme; máme dvě služebné, z tych jim jednu dáme. Dcerko Katerinko, sklamat sa nedajú, sklamat sa nedajú, tebe oni znajú. Dcerko Katerinko, vejdi do světličky, co krajší šaty máš, obleč si na sobáš. Dcerko Katerinko, postav si stoličku, zvihni očka hore, pozři na horičku. Či to dú mrakavy, či zore červené? Oj, pro tebja idú koče zostrojené. 2) Keď už oni přišli vrch hory vysokej: Turecká družičko, požičaj nožička, ať si já překrojím dvě sladké jablíčka. Zabudla sem si ho v tatíčkovém dvoře, v tatíčkovém dvoře na kameném stole. Turecký družbičku, požičaj nožíčka, dala mi mamička těsného lajblička. Turecký mladý zať, požičaj nožíčka, len si já odkrojím svého radostníčka. A jak ho chytila, do srdca štuřila, vrch hory vysokej hnedky tam zemřela.
Stojí hruška v dole, vrch sa jí zelená; pod ňú sa Janiček s Aničkú v karty hrá. Tak sa oni hráli, až sa miuovali, od velikej uásky obá dvá zaspali. Zaspaua Anička na bíuém fertušku, zaspau i Janiček na červeném líčku. Zazpívau suavíček v zeleném hájičku, probudiu Janička, Janiček Aničku. Vstaň, Aničko, hore, staň, srdečko moje, staň, Aničko, čas máš, kravičky dojit máš. Létali, létali dva sokoli malí, až sa nalétali, zas dom doletěli. Má mamičko miuá, máte-li nás rádi, ustelte nám lože v tej novej komoře. *) Keď jim lože stuaua, zle jim vinšovaua, aby ta nevěsta rána nedočkaua. Skoro ráno staua, snídaní chystaua, pro synečka medu, pro nevěstu jedu. Uděuau sám Pán Bůh mezi tým proměnu, napiu sa syn jedu a nevěsta medu. Ponajprv sa napiu, hned huavičku skuoniu, po druhé sa napiu, poručenství suožiu. Tobě, miuá, tobě to stavení nové, co v něm leží, stojí, šecko bude tvoje. Tobě, matko, tobě ten Dunaj široký, ten Dunaj široký, na krk kameň mlýnský, abys nerušiua jak živ stav manželský.
[: Stála Kačenka u Dunaja, :] bilé noženky umývala. A keď jich ona umývala, hořce, žalostně zaplakala. Len jedneho syna mala, hodila ho do Dunaja. Dolů, synu, dolů vodú a já ešče pannú budu. Stála baba za Vážinú, počúvala Katerinu. 1) Hned ta baba nemeškala, rychtářičkom vědět dala. Rychtaříci, zlá novina, utopila Kača syna. Rychtaříci nemeškali, hned Kačenku chytit dali. Posadili ju na stoličku: Zmysli sobě na mamičku. Pozři, Kačko, ven okjenci, jidu-i tam otec, máti? Neidú tam otec, máti, než tam idú štyrja kati, koho’s budú utrácati. Teba, Kačko, teba samú, žes chtěla byt ešče pannú. Keď Kačenku utrácali, všeci mládenci plakali.
[: V tom zeleném boří :] [: jasný oheň hoří. :] A při tom ohýnku dvanást švárných synků. Třinástý Adámek, zbojnický hejtmánek. Leží poraněný, kulkú je střelený. Keď už umřít musí, kamarádů prosí: Kamarádi moji, nenechte mia tady. *) Vezměte mia sebú do tých tmavých žlebů. Tam mia pochovajte, kde sa scházíváte. Na tych křižných cestách hrob mně vykopajte, do něho mia dajte. Pod tema jedlami, kde sem píjal s vámi. Keď mia pochováte, nápis na hrob dajte: Tu leží Adámek, náš dobrý hajtmánek.
[: V tom zeleném boří :] [: jasný oheň hoří. :] A při tom ohýnku dvanást švárných synků. Třinástý Adámek, zbojnický hejtmánek. Leží poraněný, kulkú je střelený. Keď už umřít musí, kamarádů prosí: Kamarádi moji, nenechte mia tady. *) Vezměte mia sebú do tých tmavých žlebů. Tam mia pochovajte, kde sa scházíváte. Na tych křižných cestách hrob mně vykopajte, do něho mia dajte. Pod tema jedlami, kde sem píjal s vámi. Keď mia pochováte, nápis na hrob dajte: Tu leží Adámek, náš dobrý hajtmánek.
[: Ej, Bože můj, Bože můj, :] falešný je milý můj. Falešné on oči má, za inými pozerá. Inde ide každý deň, ke mně přijde ráz týdeň, Aj, to už len v sobotu, keď mám pilnú robotu. Ked já bělím aj mažu, shovárať sa nemožu. Ale ty přijď v nedělu, keď mám pěknú košelu Potom sa já shovorím, aj ti dvířka otvorím.
Má mamičko stará, skala na mňa letí, namlúvá mia vdovec, má patero dětí. Zingaj mně, hubo má, dokad jsi slobodná, šak zingat nebudeš, až za vdovca půjdeš. Budú ti zingati jeho drobné děti, keď budú chleba ptať, nebudeš ho měti. Budeš jim krájávat po malém krajíčku, budú si naříkat tu jejich mamičku.
Polajko, polajko, dávno sme sa znaly, keď sme šohajovi spolu čarovaly. Nečarovala sem, ani má mamička, než mu čarovaly mé černé očička.1) Čarovaly tobě moje černé oči, keď’s jich viděl ve dně, musel přijít v noci. Čarovala tobě má bílá hubička, keď ti ščebetala jako laštovička.
Pršalo, bylo tma nad našú zahrádkú; [: těšívali sa chlapci :] mému marijánku. Netěšte sa, chlapci, mému marijánku, súsedové děvčata majú fijalenku. Co je po fijalce, keď mi nic nevoní. Co je po tej frajirce, keď k ní vůla néní.
Keywords: 
b) Kdes ty, holubka, kráčala, keďs ty křidelko, moje srdenko, zmáčala? Kráčala sem já po poli, svému milému na zdory. Keď do izbičky kráčala, zelený vjének, zlatý prstének strhala. Tu ho, šohajko, tu ho máš, a šak ty o to, srdenko moje, dávno hráš.
Dal by mně to Pán Bůh, Panenka Maria, abych do dnes týdňa v černej zemi byla. Co si to, má milá, co si to vinšuješ? Šak se v černej zemi dosti nanocuješ. Co bych si, šohajku, co bych vinšovala, keď ti za mňa bráňá celá tvá rodina. Ani tak rodina jak tvoja mamička, že jsu já chudobná pro tebja děvečka. Keď jsu já chudobná, hledej si bohatší, keď ti to, šohajko, s chudobnú nesvědčí. Chudoba, chudoba, ona cti netratí, vychádzajú na ňu nádherní, bohatí. Kde chudoba chodí, všady kamen raní, že sa za chudobu žádný nezastaví.
[: Sprovoď mia, miuá, :] [: přes tu dolinu. :] Učuješ o mně smutnú novinu. Na tej dolině účka zelená. Nechoď tam, Janko, zabijú ťa tam. Keď mia zabijú, bude památka; ostane ze mňa kostí hromádka. A z tech kosteček bude zámeček, budú povídat: byu to syneček.
Co mně, milý, za dar necháš, keď sa už preč odebíráš?1) Zaněchám ti strom zelený, po okjenkem zaščepený. Pod tym stromem kopaj jamu,2) najděš růžčku malovanú. Najděš růžčku a i nožík, nařežeš si na rovášik. Nenarezuj si na roky, lež si narež až na veky.
Na tej hore vysokej studňa murovaná. Napij sa jej, má milá, jak si spravedlivá. Voděnky sa napila, barvu přeměnila. Néní jsi ty, má milá, děvka spravedlivá. Ja, keď jsi ty od vody barvu preměnila.
Keywords: 

Pages